Bylo to v roce 1954, major Sýkora mě dal na cestu letecké snímky, mapu a nabídl mi i lupu. Dost jsem se polekal, když jsem zjistil, že mám na mapě vyznačen kopec Radobýl s nadmořskou výško 398 metrů a docela nepřehlednou situaci kolem této lokality - starý důl a nacistický tábor s podzemní továrnou na výrobu raket .

„Karel Hynek Mácha na Radobýlu psal básně, možná že i vás to bude inspirovat i když, po pravdě řečeno od vás očekávám něco jiného, než baladu o tomto čedičovém kopci „

Vydal jsem se k němu po značené cestě od železniční zastávce Žalhostice a zakresloval jsem do mapy potřebné údaje ze snímku. Když jsem dosáhl vrcholu kopce, tak se mi zatajil dech. Něco tak nádherného jsem nikdy nespatřil. První, co mě napadlo bylo: jako by tu někdo rozlil stříbro.…Viděl jsem soutok Labe s Ohří a celá ta spousta vody mizela v dálce a kolem této nádherné majestátní řeky se před mými zraky rozkládalo České středohoří s Milešovkou, Lovošem a dalšími dominantami a vzadu, za mostem jsem pozoroval Terezínskou kotlinu. Přestal jsem vnímat jednotlivosti. Jen mně napadala slova jako krása, nádhera, zázrak. Litoval jsem, že nejsem malířem, ani Karlem Hynkem Máchou a nebo alespoň fotografem věhlasného jména.

Nevím ani jak dlouho jsem se kochal a říkal jsem si, kdyby praotec Čech vylezl místo na horu Říp na Radobýl, nemohlo ho nic jiného napadnout než …zde zůstaneme.

Dlouhé stíny, které postupující slunce vytvářelo a měnilo pohledy na tuto nádhernou scenérii mě vytrhly z kochání a rychle jsem se pustil do práce. Můj učitel fotogrammetrie na mě nechtěl žádnou baladu o Radobýlu. Hlavně chtěl vrátit tu lupu, kterou jsem však někde nechal na tom nádherném čedičovém kopci.