Pietní akt 25. října 2019:
Charakteristiky Josefa Churavého
Ing. Mojmír Churavý


V prostorách této historické budovy Vojenského zeměpisného ústavu v Praze Bubenči si dnes - jen tři dny před státním svátkem: "Dnem vzniku samostatného československého státu" - opět připomínáme tentokráte kulaté 125. výročí narození (27. října 1894) plukovníka (brigádního generála in memoriam) Josefa Churavého.

Mnohé již bylo o jeho osobě, činech i jeho spolupracovnících v domácím i zahraničním odboji v době protektorátní na tomto místě při našich vzpomínkových setkáváních řečeno. Mnohé je možno vyčíst i z dochovaných dokumentů, které sepsali po skončení druhé světové války osoby s Josefem Churavým bezprostředně spolupracující a to pro Ministerstvo obrany v rámci vydávání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sbírky.

Jak přiléhavé a „životné“ charakteristiky Josefa Churavého to jsou, posuďte, prosím, laskavě sami na základě těchto několika citací:

* Neznámý pisatel dochovaného strojopisu, kde je tužkou připsáno: Originál odevzdán dne 8. května 1945 organizaci „Černý lev“ do rukou bratra Vejdělka uvádí například toto: Plukovník generálního štábu Josef Churavý. Při vyslovení tohoto jména si mnohý vzpomene na svého velitele, profesora, kamaráda. Byl to člověk oblíbený všemi. Moravák rodem, dobrák od kosti. A přece útvary i ústavy, kde on velel, vynikaly vzorným pořádkem, jedinečnou kázní. Spravedlivý, vzorný, energický, spíše vědec a přece voják. Proto nebylo divu, že právě on byl vyvolen za hlavu vojenské organizace. "Churavý má dva mozky", říkali o něm jeho spolupracovníci.

* Ředitel Spořitelny pražské Bohumil Klíma uvádí svoje svědectví o spolupráci s Josefem Churavým takto: Vzor demokrata v plukovnické uniformě byl ideálně naplněn v osobě plukovníka generálního štábu Josefa Churavého. Demokrata nejen podle slov, ale především podle skutků, ze zásady a to i tehdy, kdy už to nebylo populární, tedy v době okupace. Zářivý vzor ušlechtilého vlastence s plným sociálním založením, pracovitý, houževnatý, předvídavý a vždy ve střehu, když se jednalo o kulturní hodnoty národní. Mravní bohatýr, jemuž práce byla stejnou nutností životní jako svoboda nebo dýchání.

* Nejspíše ředitel Katolické charity monsignore Eduard Oliva v popisu "moje spolupráce s podplukovníkem monsignore Janákem a plukovníkem Churavým za okupace" uvádí poněkud jiný popis Josefa Churavého alias redaktora Válka těmito slovy: Po několika dnech ohlásil se u mne pan redaktor Válek. Úřednice Charity, která mi oznámila jeho návštěvu, sdělila, že si pan redaktor přeje se mnou hovořit a že se pravděpodobně jedná o sociální podporu, poněvadž je velmi ošumělý a vzbuzuje dojem potřebného člověka. Přijal jsem pana redaktora Válka tak, jak jsem tehdy přijímal každého, o němž jsem předpokládal, že vinou poměrů je v nedostatku a potřebuje pomoc Charity. Pan redaktor Válek byl ve středních letech, dělal dojem padesátníka, měl vyholenou hlavu, ačkoliv bylo znát, že to není pro to, že by měl vlasů již tak málo, že by si zbytek nechal vyholit. Byl opravdu ošuměle, ba nuzně oblečen, dělal dojem redaktora, který je živ z příležitostných zpráv, z ruky do úst. Ujistiv se nejprve, že nikdo nemůže náš rozhovor vyslechnouti, sdělil mi, že přichází od podplukovníka Janáka, že je plukovníkem generálního štábu, jmenuje se Churavý a v Praze se skrývá na různých adresách a pod různými jmény, třebaže se gestapo domnívá, že je v zahraničí. Sdělil mi, že by byl měl již celou řadu příležitostí dostat se za hranice, že však musí zde zůstat, aby jednak řídil další ilegální odchod našich vojáků, jednak aby podával zprávy našim do zahraničí a konečně aby se staral o rodinné příslušníky těch, kteří odešli.

* Tehdejší plukovník RNDr. Ubald Kolařík (Narozen 17.5.1886 v České Skalici, zemřel 20.12.1970. RNDr., brigádní generál, zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu. Práce v oboru vojenských dějin a geografie.) – pozdější brigádní generál zeměpisné služby – ve své strojopisné výpovědi uvádí o Josefu Churavém ve Vojenském zeměpisném ústavu následující: Nás přirozeně zajímá jeho činnost ve Vojenském zeměpisném ústavu. Byl mu přidělen celkem dvakrát a jeho druhý pobyt stal se mu tragicky osudným. Když 30. září 1934 (Churavý nastoupil do VZÚ začátkem dubna 1934 a po půl roce tedy opravdu 30. září 1934 byl ustanoven přednostou odboru pro popis a statistiku válečných jevišť
v pražském Vojenském zeměpisném ústavu) přišel jako podplukovník generálního štábu poprvé, poznali jsme hned, že přišel pravý muž na pravé místo. Nestaral se jen o svůj úžeji vymezený úkol přednosty popisného odboru, zajímal se o vše, co se v ústavu dělo. Jako dělostřelec a technik měl velmi blízký poměr k mapě a horlivě se staral, aby byla na výši doby. Houževnatě vždy tvrdil, že vojenská mapa má sloužit především armádě a že každá zbraň musí v ní nalézti vše, co potřebuje. Je jeho zásluhou, že právě v tomto směru jsme učinili brzy značné pokroky. .... Mnichovská tragedie (30. září 1938) se těžce dotkla citlivé duše plukovníka generálního štábu Churavého a on roztrpčen a těžce zklamán vrací se opět ke své staré lásce do Vojenského zeměpisného ústavu, kde je 30. listopadu 1938 ustanoven zástupcem velitele ústavu. V nejtěžší dějinné době našeho národa rozvinul v tomto postavení činnost, jež ověnčila slávou jeho jméno, ale která ho nakonec přivedla do rukou katových.

* Diametrálně jiná charakteristika Josefa Churavého je uvedena v kapitole Odůvodnění (sekce B) v úvodní části rozsudku Vojenského soudu v Praze ze dne 9. března 1940 vedeného proti příslušníkům Vojenského zeměpisného ústavu: Před Vánocemi 1938, každopádně po postoupení Sudet, Ministerstvo národní obrany ... jednalo s obžalovaným (Jiřím) Čermákem o odstranění materiálu uloženého v ústavu, který by mohl být důležitý pro německé vedení, zejména když německá inventarizační komise vedená vrchním vládním radou Dr. Seidelem ohlásila svůj příjezd. Očekávalo se, že v době jejího příjezdu bude materiál odstraněn. Čermák však dohodu nesplnil, protože mu byl v lednu 1939 přidělen zástupce. Byl to bývalý plukovník generálního štábu Churavý. Ten byl legionář a byl známý jako šovinista. Brzy po nástupu do funkce se stal skrytým a skutečným vedoucím ústavu. Obžalovaný Čermák se málo zabýval vedením ústavu, staral se hlavně o své odborné zájmy a přenechal vedení a další jednání s ministerstvem národní obrany svému zástupci Churavému. Sám se snažil několikrát marně dosáhnout svého odchodu do důchodu.

Děkuji Vám za pozornost.