Jan Urban

Plukovník Ing. Jan Urban se narodil 1. května 1891 v Praze. V letech 1910 a 1911 během svých tehdejších studií na pražské Vysoké škole technické působil jako demonstrátor při zdejší meteorologické stolici. Dne 15. srpna 1916 byl odveden k rakousko-uherské vojenské povětrnostní službě a byl přidělen k Týlové vojenské centrále meteorologické při c. k. Ústředním ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni. Poté působil jako velitel Polní povětrnostní stanice 5 ve Skadaru poblíž Tirany v Albánii. Od 18. července 1918 vykonával funkci velitele Zápolní pilotovací povětrnostní stanice při hvězdárně v pražském Klementinu, jejíž personál v té době tvořilo celkem 6 osob.

Dne 28. října 1918 vyzval setník (kapitán) Jaroslav Rošický, představitel vojenské části tajné odbojové organizace Maffie v Praze, všechny vojáky české národnosti, aby se dostavili na pražský Žofín. Tam se následně v odpoledních hodinách sešla i řada bývalých příslušníků rakousko-uherského letectva a při té příležitosti proběhla ustanovující schůze, na níž byl vytvořen Československý letecký sbor. Tohoto shromáždění a následné ustanovující schůze leteckých důstojníků se rovněž, jako jediný meteorolog mezi přítomnými, zúčastnil i praporčík Ing. Jan Urban a na základě své vojenské odbornosti byl pověřen organizací povětrnostní služby leteckého sboru.

Při té příležitosti dostala klementinská stanice oficiální název Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně) a zároveň byla podřízena Veliteli technické správy leteckého sboru. Nařízením velitele leteckého sboru byl Jan Urban ustanoven velitelem Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně). V této funkci zároveň odpovídal i za organizaci povětrnostní služby u celého leteckého sboru. Klementinská vojenská Zápolní pilotovací povětrnostní stanice byla dne 1. listopadu 1918 převzata československým vojskem. Tento den je proto považován za den vzniku Povětrnostní služby Československé branné moci.

Povětrnostní stanice leteckého sboru byla uvedena rychle v život a zahájila praktickou činnost. Na základě zvláštního nařízení ministra vnitra se postupně podařilo soustřeďovat informace o počasí od celkem 13 povětrnostních stanic, které potom až do pozdějšího vzniku Státního ústavu meteorologického působily v odborné podřízenosti Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně). První meteorologická mapa pro území Československé republiky zde byla sestavena dne 23. prosince 1918 z termínu 07:00 hod. místního času.

V únoru 1919 začala vojenská radiová stanice na Petříně pravidelně, na základě telefonicky předávaných informací od Povětrnostní stanice leteckého sboru, vysílat v termínech 09:20, 15:45 a 20:30 UTC do mezinárodní výměny zprávy československých meteorologických stanic Kbely, Cheb, Česká Třebová a Stará Ďala (dnes Hurbanovo). Rovněž v únoru roku 1919 začaly vojenské letecké setniny od Povětrnostní stanice leteckého sboru prostřednictvím petřínské radiostanice rovněž pravidelně denně telegraficky získávat aktuální povětrnostní zprávy, přehledy počasí a všeobecné předpovědi počasí.

První meteorologické mapy Evropy v měřítku 1: 25 mil. byly v rámci Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně) nakresleny dne 12. října 1919 z termínů 7:00, 14:00 a 19:00 hod. místního času.

V březnu roku 1919, na základě rozkazu přednosty Operačního odboru MNO, provedl praporčík Urban v čele jednotky o síle 5 osob vojenské obsazení meteorologicky velmi důležité stanice v Chebu, jejíž personál byl tvořen německými pozorovateli, kteří se odmítali podřídit požadavkům Československé vojenské správy. Vzhledem ke skutečnosti, že měření a pozorování na, do té doby převážně civilních, meteorologických stanicích nebyla buď vůbec, nebo jen nepatrně honorována, přičemž představovala obtížnou a odpovědnou službu, včetně noční a nepřetržité práce, prosadil Jan Urban, aby tyto pro vojenskou meteorologii značně důležité stanice, byly obsazeny k tomu vycvičenými válečnými invalidy.

Dne 10. února 1919 na řádném zasedání Národního shromáždění československého předložil poslanec profesor PhDr. Bohumil Němec pod číslem tisku 493, „Návrh na zřízení ústředního státního ústavu meteorologického pro československou republiku. Uvedený návrh, kromě jiného rovněž požadoval, aby ještě před tím než bude zřízen tento ústav ve své definitivní podobě, byl přechodně za stejným účelem vytvořen „ústav provizorní“, který bude vytvořen na základě stávající Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně). Výkonem funkce Zatímní správce provizorního ústavu tak byl pověřen praporčík Ing. Jan Urban.

Dne 1. července 1919 byl praporčík Ing. Jan Urban jmenován do hodnosti poručík. Ministerstvo národní obrany si bylo vědomo nedostatečnosti dosavadní organizace vojenské povětrnostní služby, a proto ministr národní obrany schválil na počátku léta 1919 vyslání poručíka Urbana na osmi týdenní služební studijní cestu do Francie za účelem seznámení se s organizací tamní vojenské povětrnostní služby.

Dne 9. prosince 1919 rozhodlo Presidium ministerské rady Republiky Československé o zřízení Státního ústavu meteorologického (SÚM) v působnosti ministerstva školství a národní osvěty. Nedílnou součástí SÚM se rovněž stal k němu v té době organizačně přičleněný Vojenský odbor SÚM, který vznikl na základech reorganizované Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně). Vlastní SÚM zahájil svoji praktickou činnost dne 14. ledna 1920, kdy ministr školství a národní osvěty schválil jeho stanovy.

Tímto okamžikem ukončila Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně) své více jak jednoroční samostatné působení a svojí úspěšnou činností tak pod velením Jana Urbana položila základy pro další výstavbu a rozvoj vojenské povětrnostní služby.

Kapitán Ing. Jan Urban byl dne 1. ledna 1920 jmenován prvním velitelem Vojenského odboru SÚM. Úkolem vojenského odboru bylo vykonávat veškerou vojenskou povětrnostní službu a navazovat a udržovat styk s vojenskými povětrnostními službami spřátelených států.

Byla zřízena Povětrnostní škola, ve které byl prováděn výcvik vojenských elévů pro vojenskou povětrnostní službu v počtu až 50 osob (nováčků) ročně, z toho 6 vysokoškoláků 29 pomocných pracovníků (pozorovatelů, kresličů map, telefonistů a telegrafistů) a 15 řemeslníků (hodinářů, mechaniků a elektromechaniků).

V rámci odboru byla rovněž vedena evidence vycvičeného personálu a mobilizačního materiálu vojenské povětrnostní služby a v případě potřeby by byla zabezpečována mobilizace povětrnostních stanic a jejich přidělování operujícím vojenským tělesům.

Personál Vojenského odboru SÚM byl v době jeho vzniku tvořen celkem 19 důstojníky, praporčíky, rotmistry, délesloužícími poddůstojníky, legionáři a válečnými invalidy.

Vojenský odbor SÚM byl organizačně zrušen dne 31. července 1923 a dnem 1. srpna 1923 byla nově zřízena Meteorologická sekce Vojenského vzduchoplaveckého studijního ústavu. Tato sekce zároveň začala působit jako nejvyšší odborně provozní složka vojenské povětrnostní služby.

Prvním přednostou nově zřízené sekce byl jmenován major Ing. Jan Urban, který byl krátce poté dne 22. listopadu 1923 jmenován přednostou Meteorologické skupiny 48. oddělení (letecko-materiálního) Vzduchoplaveckého odboru MNO. Přednosta meteorologické skupiny zároveň vykonával funkci Odborný přednosta povětrnostní služby Československé branné moci.

Jan Urban zde odpovídal za pořizování a doplňování meteorologické výzbroje, přístrojů a zařízení, zřizování a personální obsazování povětrnostních stanic, řízení systému přípravy personálu, koordinace národních a zahraničních aktivit a zájmů vojenské povětrnostní služby a její celkovou organizaci, včetně odborného řízení všech součástí služby a realizace povětrnostního zabezpečení na úrovni MNO.

Tuto funkci Jan Urban zastával až do ledna 1927, kdy byl přemístěn k Aerodynamickému oddělení Vojenského leteckého ústavu studijního, který byl v roce 1933 reorganizován na Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ).

Dne 27. ledna 1928 se Jan Urban, jako letec - pozorovatel, společně s pilotem kapitánem Janem Štrofem zúčastnil přeletu z Prahy - Kbel do Prostějova víceúčelovým dvouplošným letounem Aero A - 11. Z důvodu působení silného větru byl letoun nucen nouzově přistát v prostoru asi 300 m severozápadně od železniční stanice v Heřmanově Městci. Při přistání se letoun převrátil, pilot Štrof byl lehce zraněn v obličeji vlivem úderu o palubní desku, Jan Urban zraněn nebyl.

V letech 1933 až 1936 vykonával pplk. Ing. Jan Urban funkci Přednosty II/1. oddělení (aerodynamického) VTLÚ. V přímé podřízenosti Přednosty II/1. oddělení (aerodynamického) VTLÚ působila Skupina IV (meteorologická), která odpovídala za provádění meteorologických analýz a pozorování pro vojenské účely a zpracovávání návrhů služebních předpisů, pořizování meteorologických přístrojů, zařízení a pomůcek pro povětrnostní službu. Byly zde prováděny letounová výšková meteorologická měření, vytvářeny návrhy způsobů výstavby a rozvoje povětrnostní služby nebo prováděn zvláštní (vyšší) meteorologický výcvik vojenských osob apod.

V létech 1933 až 1935 pracoval podplukovník Ing. Jan Urban společně s RNDr. Václavem Hlaváčem, Vrchním komisařem Státního ústavu meteorologického na tvorbě služební předpisu s názvem „Vojenská služba povětrnostní“, který byl tematicky členěn na meteorologii základní, meteorologii vyšší a aplikaci meteorologie ve vojsku.

Zde dlouholeté a úspěšné spojení Jana Urbana s vojenskou povětrnostní službou náhle končí. Od roku 1936 až do srpna 1939, kdy byl Umísťovací komisí MNO v likvidaci převeden do zálohy, působil plukovník Ing. Jan Urban jako velitel Leteckého skladu 2 v Olomouci. V jeho přímé podřízenosti kromě vlastního leteckého skladu, který byl tvořen čtyřmi odděleními (dopravním, dílenským, přejímacím a skladovým), dále působily Odbočka leteckého skladu 2 v Prostějově a Pomocná letka leteckého skladu 2 v Olomouci. Dne 15. prosince 1939 převzala bývalý letecký sklad Továrna na letadla - Letov a Jan Urban se dne 1. ledna 1940 stal jejím zaměstnancem.

Podle neověřených informací pamětníků plukovník Ing. Jan Urban, „otec zakladatel“ Povětrnostní služby Československé branné moci, její první velitel - organizátor a zároveň její druhý odborný přednosta, zemřel v Praze koncem 70. let minulého století.