Plukovník RNDr. Jan Strachota

Jan Strachota se narodil dne 25. prosince 1935 ve Zlíně, kde se v letech 1951 až 1952 v Odborném učilišti Závodů přesného strojírenství vyučil soustružníkem.

Po následné maturitě na Jedenáctileté střední škole nastoupil v roce 1955 ke studiu oboru vojenská povětrnostní služba při Fakultě letecké Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého v Brně. Studium ukončil v roce 1960, kdy získal titul promovaný fyzik.

Do prostředí praktické meteorologie vstoupil v září téhož roku v rámci tehdejšího Synoptického oddělení Hlavního leteckého povětrnostního ústředí v Praze, kde nejdříve působil ve funkci Synoptik a později Náčelník směny. Od počátku své činnosti Jan Strachota aktivně projevoval vnitřní potřebu neustále zlepšovat odbornou úroveň práce a rovněž snahu optimálně zlepšovat tehdejší slabé články provozní předpovědní praxe. Vnitřní cit pro perspektivní odborná témata byl zřejmý již ze zaměření jeho diplomové práce zpracované na téma „Studené výškové cyklóny“ a rovněž z jeho v Československu tehdy první odborné publikace o významu indexů lability pro předpověď letních bouřek (Meteorologické zprávy 1966). V té době se začal orientovat na problematiku předpovídání konvektivních jevů, které se věnoval následujících téměř 40 let.

Od roku 1967 působil v rámci Oddělení výzkumu a klimatických charakteristik. Zde byl pověřen zpracováním metodiky využívání, tehdy v Československu prvního plně provozně nasazeného, meteorologického radiolokátoru MRL-1, který byl v podřízenosti Hlavního povětrnostního ústředí zřízen a provozován v Hájku u Prahy. Výsledkem jeho činnosti byla „Prozatímní pomůcka metodického využití radiolokátoru MRL-1“, která byla v rámci vojenské povětrnostní služby vydaná v roce 1970. Bez ohledu na skutečnost, že vojenská povětrnostní služba neměla v té době jiného specialistu v oblasti praktických aplikací výsledků meteorologického radiolokačního průzkumu atmosféry, byl major Jan Strachota, promovaný fyzik, v březnu roku 1971 z politických důvodů z armády propuštěn.

V tomto období byl přijat do pracovního poměru u Českého hydrometeorologického ústavu v Praze. Zde se v rámci tehdejší Ústřední předpovědní vodohospodářské informační služby a později na observatoři v Praze-Libuši aktivně věnoval otázkám praktické aplikace výsledků radiolokační meteorologie. Podílel se na rozpracování metod využití radiolokačního měření pro odhad srážek v rámci předpovědní hydrorologické výstražné služby, metod radiolokačního měření intenzity atmosférických srážek, včetně lokalizace a identifikace nebezpečných letních konvektivních meteorologických jevů a jejich velmi krátkodobých předpovědí. Svoji odbornou činnost rozšířil Jan Strachota v průběhu 80. let o studium problematiky identifikace a předpovědi nebezpečných konvektivních meteorologických jevů pomocí vyhodnocování sdružených radiolokačních a družicových informací.

Požadavky odborné praxe jej donutily postupně se vyrovnat se s otázkami technického vývoje hned několika typů meteorologických radiolokátorů (TESLA RM-2, nebo sovětské MRL-1, MRL-2 a MRL-5), automatizace radiolokačních měření, včetně problematiky výstavby 60 m vysoké libušské radiolokační věže apod. V té době se Jan Strachota vypracoval ve špičkového odborníka v oblasti radiolokační meteorologie nejen v Československu, ale stal se i uznávaným odborníkem v zahraničí, což lze dokumentovat jeho aktivní účastí na zahraničních odborných seminářích a konferencích, celou řadou odborných publikací (35) a citacemi z jeho prací, nebo odkazy na ně. V roce 1984 mu byl na Přírodovědecké fakultě Jana Evangelisty Purkyně v Brně udělen titul RNDr.

Přestože RNDr. Jan Strachota svými odbornými pracovními výsledky, často citovanými i v zahraničí prokázal, že po několik desetiletí patřil k nejuznávanějším československým odborníkům v oblasti radiolokační meteorologie, ve vojenské povětrnostní službě nebylo možno z politických důvodů v 70. a 80. letech plně využít jeho odbornou kapacitu a nezpochybnitelné kvality. V souvislosti se společensko-politickými změnami byl v roce 1990 Jan Strachota v rámci mimosoudních rehabilitací povýšen do hodnosti podplukovník a zároveň využil nabídky vrátit se do služebního poměru vojáka z povolání.

Při svém návratu začal působit v rámci tehdejšího Předpovědního oddělení Hlavního povětrnostního ústředí v Praze a později se stal příslušníkem jeho Technického oddělení, kde dokázal prakticky zúročit a rovněž mladším příslušníkům ústředí nezištně předávat své dosavadní bohaté odborné zkušenosti v oblasti radiolokační meteorologie.

V roce 1995 odešel do výslužby a vrátil se zpět k Českému hydrometeorologickému ústavu, kde pracoval ve funkci Asistent náměstka ředitele ČHMÚ pro meteorologii a klimatologii. Zároveň v letech 1997 a 2002 působil jako koordinátor projektů Ministerstva životního prostředí ČR pro vyhodnocení tehdejších mimořádných povodní. Do starobního důchodu odešel v roce 2006.

U příležitosti 80. výročí vzniku samostatného československého státu byl dne 28. října 1998 RNDr. Jan Strachota rozkazem Ministra obrany ČR č. 256 ze dne 19. září 1998 mimořádně povýšen do hodnosti plukovník. V současné době žije RNDr. Jan Strachota v Praze, kde nadále působí jako člen redakční rady odborného časopisu „Meteorologické zprávy“ a rovněž je aktivním členem České meteorologické společnosti.