Major v. v. Genaděj Růžička

Genaděj Růžička se narodil dne 17. září 1927 v Kladně. Od roku 1932 žil v Praze, kde v letech 1933 až 1942 absolvoval základní školní docházku. Po vyučení ve firmě svého otce absolvoval v roce 1946 učňovskou školu v Praze a stal se malířem pokojů.

V roce 1947 zahájil plachtařský výcvik a v dubnu roku 1949 získal výkonnostní odznak „C“, v říjnu téhož roku potom „Stříbrné C“. Základní vojenskou službu nastoupil v říjnu roku 1949 u útvaru ženijního vojska v Terezíně. V lednu roku 1950 byl převelen k Leteckému náhradnímu pluku 1 ve Vysokém Mýtě a následně byl přemístěn k Letecké základně 1 v Praze-Kbelích. Jelikož se aktivně věnoval bezmotorovému létání, uzrálo zde v něm rozhodnutí věnovat se profesionálně oboru vojenské letecké meteorologie.

V lednu roku 1951 se nejprve zúčastnil Přípravného kursu vojáků základní služby k výběru za posluchače Školy důstojníků v záloze, kterou následně v období od 5. února do 31. srpna absolvoval v rámci Školy povětrnostní služby v Prostějově.

Dne 1. září 1951 byl poručík Genaděj Růžička ustanoven do funkce Velitel školní čety Školy povětrnostní služby v Prostějově. V srpnu roku 1952 byla škola přestěhována do posádky Klášterec nad Orlicí-Zbudov a zde od 20. října 1952 začal působit jako Učitel povětrnostních přístrojů. Tímto okamžikem začala jeho téměř 30 let trvající profesionální dráha vynikajícího pedagoga a specialisty vojenské povětrnostní služby, který se věnoval především výuce problematiky klasických meteorologických přístrojů, technických prostředků, metod pozorování počasí a meteorologického zpravodajství.

Dne 19. září 1953 byla škola přemístěna do posádky Žamberk, kde došlo k jejímu sloučení s Vojenskou školou letectva pro ženy a na jejich základech byla v té době vytvořena Škola pozemních specialistů letectva. Zde potom Genaděj Růžička působil v rámci Učební skupiny povětrnostní.

V červenci roku 1962 došlo k přemístění výuky meteorologie do Spojovacího učiliště Podjavorinských partyzánů v Novém Městě nad Váhem, kde byla v té době vytvořena Učební skupina meteorologie. V roce 1973 byla původně samostatná učební skupina zrušena a transformována do rámce Učební skupiny elektro-speciálních zařízení. Zde působil major Genaděj Růžička až do léta roku 1978, kdy byla příprava specialistů vojenské povětrnostní služby ve vojenském učilišti ukončena.

V této souvislosti začal od podzimu roku 1978 působit na tehdejším Technickém oddělení Hlavního povětrnostního ústředí v Praze, kde se věnoval otázkám oprav a rovněž tvorbě metodik obsluhy a údržby povětrnostních přístrojů a zařízení. Zároveň zde působil jako neformální inspektor vojenské povětrnostní služby pro otázky povětrnostních přístrojů, technických prostředků, metod pozorování počasí a meteorologického zpravodajství. V této době se zde mimo jiné rovněž aktivně podílel na výrobě a uvedení do provozu prvního československého elektronického analogového registračního anemografu EA-01, který byl na pracovištích vojenské povětrnostní služby úspěšně využíván až do poloviny 90. let, kdy byl nahrazen digitálními větroměrnými systémy finské firmy Vaisala.

Major Genaděj Růžička jako pedagog během svojí aktivní vojenské kariéry zasvětil do tajů meteorologie stovky budoucích příslušníků vojenské povětrnostní služby, pro které se jeho jméno stalo synonymem pro preciznost, důslednost a profesionalitu. Mnoho z úctyhodného množství jeho žáků často až později ve své praktické činnosti pochopilo jeho náročnost, když mu začalo být velmi vděčno za jeho laskavou přísnost a důkladnost, s jakou je vedl k získání potřebných dovedností a zvládnutí všech činností na základních pracovištích vojenské povětrnostní služby. Do výslužby odešel dne 31. prosince 1984.

V současné době žije major ve výslužbě Genaděj Růžička na zaslouženém odpočinku ve Slovenské republice v Novém Městě nad Váhom. Stále se aktivně věnuje svému dlouholetému koníčku, tedy meteorologickým přístrojům a praktickým měřením a pozorování počasí. Ve svém vysokém věku rutinně ovládá osobní počítač a neúnavně, tak jak bylo u něj vždy zvykem, se rovněž věnuje psaní pamětí o své pozoruhodné a bohaté kariéře v oblasti výcviku základního a středoškolského personálu vojenské povětrnostní služby.