Vasil Palčej

V roce 1939, kdy po rozbití Československa, byla Podkarpatská Rus obsazena maďarskou armádou, se stala součástí Maďarska. Z obavy, že bude odveden do armády a nasazen jako voják proti Sovětskému Svazu, utekl na polskou stranu hranice. V té době, bylo toto území obsazeno Sovětským Svazem. Byl obviněn ze špionáže, zatčen, tvrdě vyslýchán a odsouzen. Poté byl převezen do pracovního tábora na naprosto neobydlené území, hluboko na severní Sibiři. Vězni tam za velmi tvrdých podmínek, bez elektřiny, vody a trpící neustálým hladem, pracovali v nízkých teplotách okolo - 40° C v zimě a ve vysokých teplot v létě s miliony komárů. Pracoval na stavbě železnic, silnic a přípravě těžby nerostů. Onemocněl TBC a po vyléčení byl nasazen na lehčí práce v lágru. Hlásil se k československému občanství, což mu po třech letech v pracovním lágru, umožnilo, aby se přihlásil do právě vznikajícího čs. samostatného praporu. Dostal amnestii a byl přesunut do Buzuluku. Tam prodělal proti tankový dělostřelecky výcvik a s československými jednotkami prošel celou válku. Bojoval jako příslušník 1. brigády ve všech velkých bitvách, kterých se čs. jednotky zúčastnily. Bojoval za osvobození Kyjeva, zúčastnil se jako velitel protitankového kanónu vzor 1937 bojů o Jaslo, Bílou Cerkev, Vasilkov, i jinde. Na území Československa vstoupil v rámci bojů o Ostravu v dubnu 1945. Poté se ještě zúčastnil vyčišťovacích bojů na Slovensku, kde v boji o Liptovský Mikuláš při nájezdu na minu byl těžce raněn a následkem zranění přišel o nohu.

Po vyléčení byl v hodnosti četaře demobilizován. Po absolvování kurzu radiotelegrafisty byl zařazen na pracovišti dálnopisných, stanic na generálním štábu. Jeho zranění mu však nedovolilo pracovat v nepřetržitém provozu a proto byl umístěn na telefonní ústřednu v budově Vojenského zeměpisného ústavu. Absolvoval kurz účetnictví a v roce 1947, jako vrchní oficiál, nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu. Stal se materiálním účetním a VZÚ zůstal věrný až do svého odchodu do důchodu v roce 1981.

vasil palčej