Erich Kraus

Major RNDr. Erich Kraus, PhD. se narodil 22. března 1912 v bohaté židovské rodině Liberci. Po absolvování studií na střední internátní škole ve Švýcarsku, maturoval v roce 1930 na libereckém reálném gymnáziu. Následující dva roky studoval obchodní školu ve Vídni a jeden rok textilní školu v německém Aachenu.

Po roční učňovské přípravě ve Francii získal práci v rodinné textilní výrobní firmě, která vyžadovala rozsáhlé cestování po Evropě a na Středním východě. Jako doprovod významného českého cestovatele, archeologa a geografa Jana Musila prožil Erich pobyt u kmene Ruallah Bedouin v Arabské poušti.

Po návratu do vlasti se v roce 1933 zapsal ke studiu archeologie na Universitě Karlově v Praze. Záhy však jeho zájem upoutala meteorologie a klimatologie, které začal studovat pod vedením profesora PhDr. Františka Hanzlíka a RNDr. Zdeňka Sekery. Oba pedagogové mu ještě během studia, vzhledem k jeho velkému talentu, pomohli k získání později velmi důležitých kontaktů v rámci vědecké meteorologické komunity ve Velké Británii a Norsku. Erich Kraus se aktivně věnoval bezmotorovému létání, vlastnil pilotní průkaz a rovněž byl československým reprezentantem ve sjezdovém lyžování na světové universiádě v roce 1937.

Studia z důvodu nastupujícího fašismu nedokončil a jako syn německého otce a české matky (oba židovského původu), která zemřela v roce 1923, emigroval dne 5. října 1938 do Norska. Jeho otec, výrobce módního jemného textilního zboží a majitel několika mechanických textilních továren v severních Čechách, v té době emigroval do Austrálie. Po své emigraci působil Erich Kraus v Bergenu jako stážista u jednoho z průkopníků moderní světové meteorologie Dr. Jacoba All Bonnevie Bjerknese.

V době ohrožení Norska odešel v březnu roku 1940 do Francie, kde nastoupil jako letecký meteorolog do francouzského vojenského letectva. Po porážce Francie v červnu evakuoval lodí z přístavu Séte přes Maroko a Gibraltar do Velké Británie, kde byl čtrnáct dní jako podezřelý cizinec internován ve věznici v Pentonville. Propuštěn byl na přímluvu Dr. Ernesta Golda, zástupce ředitele UK meteorological office, a v té době mu bylo nabídnuto stát se příslušníkem meteorologické služby jednotek RAF Volunteer Reserve (dobrovolných záloh královských vzdušných sil). Na podzim roku 1940 nastoupil Pilot Officer Erich B. Kraus (pozn.: P/O. - čs. ekvivalent poručík) se souhlasem československého exilového presidenta Edwarda Beneše jako meteorologický důstojník k Velitelství 4. bombardovací skupiny RAF v Yorku.

V té době napsal dopis siru Nelsonu Johnsonovi řediteli UK - Meteorological Office, kterého upozornil na skutečnost, že pro zajištění vyšší kvality předpovědí počasí vydávaných k zabezpečení leteckých a námořních operací především strategického významu citelně chybí pravidelná meteorologická data a informace především z oblastí středního a severního Atlantiku. V té souvislosti zároveň Kraus navrhl zřídit v rámci RAF zvláštní letecké jednotky určené k provádění dálkového meteorologického průzkumu. Předložený návrh byl podpořen hlavním meteorologem bombardovací skupiny Group Captainem Robertem G. Veryardem (pozn.: G/Cpt. - čs. ekvivalent plukovník) a rovněž jejím velitelem Air Vice Marshalem Arthurem Coninghamem (pozn.: A/V/M - čs. ekvivalent divizní generál). V neposlední řadě návrh doporučil člen Královské společnosti a Královské vědecké rady profesor Frederick Alexander Lindemann, který zastával funkci hlavního poradce britského ministerského předsedy Winstona Churchilla pro záležitosti vědeckých aspektů vedení války. Konečný projekt Erich Kraus tehdy zpracoval společně s Dr. Ernestem Goldem a dostal od Air Ministry prakticky volnou ruku pro jeho realizaci.

Erich Kraus vypracoval návrhy letových tratí dálkových vzdušných průzkumů počasí, navrhl příslušnou metodiku a potřebné přístrojové vybavení, shromáždil potřebné letové osádky a rovněž řídil odborný výcvik palubních meteorologických pozorovatelů a operátorů meteorologických přístrojů. V období od března do konce roku 1941 tak na základě jeho návrhu byly zřízeny a začaly působit 1401., 1402., 1403., 1404., 1405. a 1406. Meteorological Flight (meteorologická letka), které byly organizačně začleněny v rámci tehdejších foto-průzkumných perutí RAF. Tyto jednotky byly dislokovány na území Anglie, Severního Irska, Skotska, Islandu a Gibraltaru, přičemž byly vyzbrojeny převážně letouny Bristol-Blenheim IV a Supermarine Spitfire Mk. IIs.

Erich Kraus byl v květnu roku 1941 ustanoven velitelem 1404. Meteorological Flight působící na letecké základně v Saint Eval. Během osmi měsíců nalétal za účelem dálkového průzkumu počasí více než 400 operačních hodin. Od konce roku 1941 působil u Coastal Command RAF (Velitelství pobřežního letectva) v Northwoodu, kde působil jako meteorologický důstojník a zároveň se podílel na výstavbě dalších jednotek dálkového leteckého meteorologického průzkumu. Některé původní meteorologické letky byly v létech 1942 až 1943 reorganizovány na samostatné 517. až 521. Meteorological Reconnasissance Squadron RAF (meteorologické průzkumné perutě) dislokované v St. Eval, Tiree, Wicku, Gibraltaru a Dockingu. Zároveň vznikaly další 1407. až 1416. Meteorological Flight (meteorologické letky), které postupně působily na Maltě, Středním východě, Africe, Indii, jihovýchodní Asii a Číně.

Od léta roku 1942 zastával Erich Kraus funkci Hlavní meteorolog a rovněž Palubní navigátor u 540. Photographic Reconnasissance Squadron RAF (foto-průzkumné perutě) v Bensonu, kde působil až do června roku 1945. V souvislosti s jeho působením u této jednotky není bez zajímavosti připomenout jeden operační let, který dne 13. října 1943 absolvoval nad územím okupované Evropy s letounem Mosquito Mk. IX LR 422, pod velením člena britské královské rodiny Wing Comandera Malcoma Douglase - Hamiltona (pozn.: W/Cmdr. - čs. ekvivalent podplukovník).

Více než 5 hodin trvající a 2000 km dlouhý průzkumně-fotografický let byl proveden po plánované trati z Bensonu přes Holandsko, Německo, Protektorát Čechy a Morava, Rakousko, Jugoslávii, Itálii, s mezipřistáním na Maltě a dále přes Gibraltar zpět do Bensonu. Hlavním úkolem bylo provést fotografický průzkum letišť a nádraží podél celé trati letu. Nad územím okupované vlasti provedla osádka snímkování cílů v oblasti Prahy, Kolína, Pardubic, Chocně, Olomouce a Uherského Hradiště. Při letu nad územím Itálie byla osádka donucena v důsledku vysazení jednoho z motorů provést nouzové přistání. V ten den však italská vláda vyhlásila válku Německu a tak po provedení opravy mohli dále pokračovat na Maltu. Po návratu z průzkumného operačního letu vytvořil Erich Kraus ze snímků pořízených nad územím okupované vlasti fotografickou mozaiku, kterou jako dárek zaslal presidentu Edwardu Benešovi. Zároveň se tak stal prvním československým letcem, který na straně spojenců přeletěl během denní doby nad územím okupovaných Čech a Moravy a pořídil zpravodajsky cenné letecké snímky.

Léto roku 1945 zastihlo S/Ldr. Ericha Krause (pozn.: S/Ldr. - čs. ekvivalent major) u 1416. Meteorological Flight 684. Photographic Reconnasissance Squadron RAF nejprve v Saigonu a později v čínském Kunmingu, kde se podílel na organizaci dálkových průzkumů počasí v tichomoří a nad územím Japonska.

V roce 1947 se Erich B. Kraus, společně se svým otcem, který se po návratu z emigrace v roce 1945 stal významným představitelem Židovské obce v Praze, vystěhoval do Austrálie. Zde začal působit jako výzkumný pracovník u Commonwealth Scientist and industrial Research Organization (Vědecká a průmyslová výzkumná organizace britského společenství) v Melbourne a v té době začal v Modrých horách provádět pokusy s umělým vyvoláním deště pomocí suchého ledu a jodidu stříbrného. Později v roce 1949 přednášel na universitě v Sydney problematiku dynamiky kapalin. Od roku 1950 působil v Coomě v Novém jižním Walesu ve výzkumné, projekční a dozorčí organizaci Australian Snowy Mountains Hydroelectric Authority (Hydroelektrárenský úřad australských Sněžných hor), kde se zabýval meteorologickými a klimatickými aspekty výstavby a provozu vodních elektráren.

V období let 1959 až 1967 získal stipendijní pobyt v Oceanographic Institution (Oceánografický ústav) ve Woods Hole, stát Massachusetts v USA, kde se v Oceánografickém a meteorologickém oddělení věnoval otázkám modelování vzniku, vývoje a pohybu tornád. Následně začal působit jako profesor a ředitel Ústavu pro studium oceánu a atmosféry při universitě v Miami na Floridě. Jeho kariéra pedagoga a vědce se dále úspěšně rozvíjela. Patřilo k ní řízení dvou ústavů pro pokročilé studie NATO v Italském Terstu a v Cargese na Korsice a rovněž funkce poradce UNESCO pro záchranu Benátek před zaplavením vodami Jaderského moře.

Po svém odchodu do starobního důchodu v roce 1981 působil na universitě v Coloradu, universita v Belgickém Liege mu udělila titul „doctor honoris causa“ (čestný doktor), zároveň přednášel v Austrálii a Rakousku. Rovněž zastupoval ministerstvo zahraničních věcí USA při jednání o regionálních problémech Indického oceánu. V říjnu roku 1994 vydalo nakladatelství Oxford University Press jeho nejznámější vědeckou publikaci pod názvem „Atmosphere-Ocean Interaction“ (Vzájemné působení atmosféry a oceánu). Československo navštívil pouze jednou, krátce v roce 1968. Počátkem nového tisíciletí žil se svojí manželkou Heather, mimo jiné bývalou členkou administrativního personálu Winstona Churchilla, v horách ve státě Oregon v USA.