PLK. ING. ZDENĚK KARAS

Narodil se 7. července 1930 v Kopistech u Mostu v rodině železničáře. Po Mnichovské zradě se celá rodina musela vystěhovat z pohraničí do vnitrozemí. V Žalově pak dokončil obecnou školu a začal studovat na gymnáziu v Kralupech. Po maturitě, v roce 1949, nastoupil do Vojenské inženýrské akademie v Praze, kde studoval zeměměřictví. Od roku 1951 pokračoval ve studiu na Vojenské technické akademii v Brně, kde se zaměřil na fotogrametrii. Studium dokončil v roce 1954. Během vysokoškolských stáží poznal problematiku všech tří ústavů ( Vojenského zeměpisného ústavu, Vojenského kartografického ústavu a Vojenského topografického ústavu). V rámci praxe prováděl topografické, fotogrammetrické a kartografické práce.

Po absolvováni Vojenské technické akademie v roce 1954 byl ustanoven jako topograf ve VTOPÚ, kde pracoval zejména na tvorbě topografických map 1:25 000 při polním měření i na veškerých pracích prováděných ve fotogrammetrickém odboru.

V roce 1955 byl odvelen jako učitel fotogrammetrie a topografie k topografické části Ženijně-technického učiliště v Litoměřicích, kde se později stal náčelníkem topografické učební skupiny. S učilištěm přešel v roce 1958 do Bratislavy.

V roce 1959 nastoupil Ing. Zdeněk Karas k topografickému oddělení Generálního štábu, kde pracoval v různých funkcích až do roku 1966. Osobně rozpracovával a posuzoval specifické prvky topograficko-geodetickeho zabezpečení na operačním stupni veleni v podmínkách zavádění moderních zbrani. Významně se podílel na zřizování a výstavbě topografických skupin u svazků a svazů, armádních geodetických a kartoreprodukčních odřadů, 5. geodetického odřadů. na plánech polního rozvinutí dalších útvarů a orgánů topografické služby. Podílel se na zavádění mobilních souprav a elektronické měřické a výpočetní techniky.

V roce 1966 byl vyslán do ročního Vyššího akademického kurzu při Vojenské inženýrské akademii V.V. Kujbyševa v Moskvě. Po jeho absolvování nastoupil na funkci hlavního inženýra Vojenského topografického ústavu ( VTOPU ) v Dobrušce, kde se podílel na rozvoji pozorování umělých družic Země a kosmické triangulaci. Zúčastnil se přípravy kontrolní seismické detekce zkoušek jaderných zbraní, na zavádění analytické aerotriangulace a zaváděni provozních technologií využíváni děrnoštítkového a reléového počítače pro geodetické výpočty.

V roce 1969 byl přemístěn k Vojenskému zeměpisnému ústavu ( VZÚ ) v Praze a v roce 1970 se stal jeho náčelníkem. Do praxe byly zavedeny nové druhy speciálních map, videofilmy vojenských geografických informací a progresivní reprografické a reprodukční metody a technika.

V roce 1972 byl pověřen vést nově vytvářené Výzkumné středisko topografické služby 090 ( VS090 ), které bylo dislokováno v Praze a v Dobrušce. Jeho řídící činnost ve výzkumu a vývoji byla zaměřena na pomoc ústavům a vojskovým topografických útvarům, při zavádění nové generace geodetické techniky, nových pojízdných souprav, výpočetní techniky a programového aparátu. Podařilo se mu prosadit do praxe první automatizované technologie tvorby speciálních a částečně i topografických map, nasazení osobních počítačů a reprografické techniky, zpracování ucelených řad pomůcek pro topografickou přípravu, pro obsluhu techniky a pohotových vojenskogeografíckych informaci. Byl jedním z hlavních autorů rozsáhlé koncepce zaváděni mikrografie do armády .Kandidátskou disertační práci obhájil v r. 1976.

Po odchodu do důchodu pracoval ještě dalších deset let v oboru vojenské geografie. Podílel se též na zpracování významných publikaci z historie topografické (geografické) služby. Za jeho práci mu byla udělena řada rezortních a státních vyznamenání. V roce 2008 obdržel medaili Přemysla Otakara II. V roce 2008 se stal jedním z iniciátorů a zakladatelů Sdružení přátel Vojenské zeměpisné služby.

Zemřel náhle 8. března 2011.