Václav Čejka

V období od 1. října 1936 do 30. září 1937 absolvoval při Leteckém učilišti v Prostějově presenční vojenskou službu jako frekventant Školy důstojníků letectva v záloze. Následně zahájil studium Vojenské akademie v Hranicích, které ukončil dne 14. srpna 1938 a v hodnosti poručík letectva byl jako Pilot – Nižší důstojník letky přidělen k Náhradní letce Leteckého pluku 1 v Hradci Králové.

V době německé okupace byl od 1. ledna 1940 do 19. března 1943 zaměstnán v Ústředním meteorologickém ústavu pro Čechy a Moravu v Praze. Potom byl po dobu dvou měsíců totálně nasazen jako pomocný dělník v letecké továrně Letov – AG v Letňanech a následně až do konce války opět působil v Ústředním meteorologickém ústavu. Při květnovém povstání českého lidu v květnu 1945 se aktivně účastnil revoluční činnosti na kolínsku.

Koncem května roku 1945 opětovně vstoupil do armády a v hodnosti nadporučík krátce působil ve funkci Velitel povětrnostní čety Letištní perutě v Havlíčkově Brodě. Potom až do 14. listopadu 1945 vykonával funkci Důstojník pro meteorologii Velitelství 1. československé smíšené letecké divize v Praze-Kbelích.

V období od 15. listopadu 1945 do 15. února 1946 absolvoval „Kurz velitelů a správců vojenských leteckých a dělostřeleckých povětrnostních stanic“ ve Škole povětrnostní služby – VÚ 4613. Dne 16. února 1946 byl ustanoven do funkce Učitel a zároveň začal vykonávat funkci Prozatímní velitel Školy povětrnostní služby. V červnu roku 1946 byl potom definitivně ustanoven do funkce velitele tohoto vojenského útvaru.

Pod jeho velením byly v rámci školy postupně zřízeny Četa povětrnostní ústředna (později transformována na předpovědní oddělení), Školní povětrnostní stanice, tři Školní výcvikové čety (později nahrazeny výcvikovým oddílem), Aerologické oddělení, Technická četa, Klimatologická skupina a Letecký povětrnostní roj. V přímé podřízenosti velitele Školy povětrnostní služby od roku 1945 do 1. října 1947 dále působilo celkem deset Povětrnostních stanic letectva a rovněž pět Povětrnostních hlídek letectva, které byly rozmístěny mimo stálé letecké útvary v místech pro vojenskou povětrnostní službu z hlediska průběhu počasí důležitých. Takto široký záběr činnosti jednoznačně svědčí o tehdejší aktivitě velitele školy, která svojí organizační strukturou nakonec v roce 1949 značně přesáhla původně zamýšlenou působnost.

Dne 30. září 1949 byla Škola povětrnostní služby reorganizována a na jejím základě vznikla dne 1. října v Praze-Kbelích Hlavní povětrnostní ústředna – VÚ 6338. V její přímé podřízenosti v té době rovněž začaly působit Povětrnostní ústředna I v Praze-Kbelích, Povětrnostní ústředna II v Brně a Povětrnostní ústředna III v Bratislavě. V té době byl původní Výcvikový oddíl na jaře roku 1950 reorganizován na samostatnou Školu povětrnostní služby, která v přímé podřízenosti Hlavní povětrnostní ústředny začala působit v areálu Leteckého učiliště v Prostějově. Velitelem tohoto historicky nejrozsáhlejšího organizačního celku vojenské povětrnostní služby byl dne 1. října 1949 ustanoven štábní kapitán Václav Čejka.

V souvislosti s připravovaným převedením Státního meteorologického ústavu do podřízenosti MNO byla stávající Hlavní povětrnostní ústředna ke dni 1. dubna 1951 reorganizována a zároveň byla přejmenována na Technické povětrnostní školní ústředí – VÚ 4613, které ještě krátce pokračovalo v činnosti pod velením majora Václava Čejky. Koncem roku 1951, v souvislosti se založením tehdejší Vojenské technické akademie v Brně, odešel Václav Čejka působit na tuto školu, kde v rámci Velitelského studijního oboru při Letecké fakultě Vojenské technické akademie až do roku 1954 vyučoval předmět Letecká meteorologie.

Po zřízení studijního oboru specializace Vojenská povětrnostní služba při Katedře šturmanské služby a letecké meteorologie (K-37) Fakulty letectva Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého se v roce 1954 stal Václav Čejka jeho hlavním garantem a organizátorem. V té době musel vytvořit nezbytné personální a materiální předpoklady, aby mohla být realizována příprava nových vojenských odborných specialistů. V krátké době vybudoval, na tehdejší poměry mimořádně dobře vybavenou meteorologickou laboratoř, umožňující například cejchování meteorologických přístrojů (termo, hydro a barokomora) a rovněž školní leteckou povětrnostní stanici s pravidelným meteorologickým měřením a pozorováním. Zároveň organizoval rozběh vlastního studijního programu pro prvních devět posluchačů, kteří v roce 1954 přešli ke studiu letního semestru na Katedře 37 Vojenské technické akademie jako vojenští stipendisté od Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy. U nové studijní specializace potom především vyučoval předmět Meteorologická měření a pozorování.

V roce 1958 byla Učební skupina meteorologie organizačně začleněna do Katedry aerodynamiky, termodynamiky a meteorologie Fakulty letecké a elektronické VAAZ, kde Václav Čejka působil až do roku 1973 jako Zástupce vedoucího katedry a Vedoucí skupiny meteorologie. V letech 1973 až 1975 potom vykonával funkci Vedoucí učební skupiny vojenské povětrnostní služby Katedry operačního umění taktiky letectva a povětrnostní služby Fakulty letecké a protivzdušné obrany VAAZ.

Do výslužby odešel v roce 1975 a jako občanský zaměstnanec dále působil na katedře až do konce roku 1976. V rámci státního výzkumného úkolu v té době rovněž řešil projekt s názvem Automatická stanice povětrnostní služby. Výsledkem této práce byla konstrukce první funkční automatické meteorologické stanice československé konstrukce, dokončená autorem v roce 1976.

Svými odbornými publikacemi přispěl k růstu úrovně odborného personálu vojenské povětrnostní služby a rovněž ke zkvalitnění systému výuky. K jeho nejvýznamnějším publikacím patřily odborné práce vydané později jako služební předpisy a pomůcky jako například Návod k povětrnostním pozorováním (MNO 1951), Dělostřelecké povětrnostní hlídky, Letecká povětrnostní služba, Dělostřelecká povětrnostní služba, Směrnice pro terminologii a hodnocení spolehlivosti leteckých předpovědí počasí apod. Dále jako učební texty vydal publikace Letecká meteorologie (1953), Vojenská meteorologie (1956), Měření výškového větru (1961) a Vojenská letecká meteorologie (díl I – 1962).

Plukovník Václav Čejka, promovaný fyzik, zůstal ve vzpomínkách pamětníků jako člověk velmi pracovitý, vynikající organizátor a výborný pedagog a velitel. Byl bezesporu velkou osobností a špičkovým tvůrčím odborníkem, který se významným způsobem podílel na výchově celé řady vysokoškoláků a přispěl k rozvoji především přístrojového zabezpečení vojenské povětrnostní služby. Patří mu rovněž rozhodující zásluhy o vznik studijní specializace Vojenská povětrnostní služba při Vojenské technické akademii v Brně, která se během let transformovala až do své současné podoby.