Blahopřát Jiřímu Hrdličkovi k jeho životnímu výročí přišli ředitel Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu plukovník gšt. Ing. Jan MARŠA, Ph. D. a místopředseda Sdružení přátel Vojenské zeměpisné a povětrnostní služby plk. v. v. Ing. Karel Vítek. Jubilanta jsme navštívili v jeho bytě v Dobrušce. Jiřímu jsme popřáli hodně zdraví, štěstí a ještě hodně roků klidného života. Aby se mu dařilo zahrádkaření a rybaření. Poděkovali jsme mu za mnohaletou práci při plnění náročných vojensko-odborných úkolů a za roky strávené na polních pracích. Současně jsme předali blahopřání za všechny členy Sdružení. Ředitel VGHMÚř mu k 75. narozeninám předal pamětní list. Z našeho setkání jsme pořídili několik fotografií na památku.

Společně jsme si připili na jubilantovo zdraví znamenitou moravskou slivovicí. Potom Jiří vzpomínal, jak v roce 1965 nastoupil k 5. geodetickému odřadu. Později, v roce 1966, byl přemístěn do VTOPÚ na funkci náčelníka topografické skupiny – staršího topografa. Ještě v tomtéž roce byl vybrán a zaškolen na stavby měřických věží určených pro měřické spojení československé astronomicko- geodetické sítě se sousedními státy. Stavění se naučil na měřické věži postavené na Trojici, ještě pod vedením pana pplk. Antoše.

Pohovořil o přípravných pracích spočívajících v objednání dřeva a spojovacího materiálu dle provozního předpisu a o stavební skupině tvořené vojáky základní služby bez tesařského vyučení a praxe. Jako velitel skupiny musel často jít vlastním příkladem při stavbě, kdy bylo nutné ukázat svým podřízeným, že práce ve výškách lze provádět bez nebezpečí. Jejich jedinými nástroji a pomůckami byly sekery, ruční pily, vrtáky, lana a klatky. Ukázal nám i některé dobové fotografie. Když prokázali, že stavbu měřické věže na Trojici zvládli v požadované kvalitě, skupina hned odjížděla stavět měřické věže a signály na Východním Slovensku, na bodech Popričný vrch, Lekárovce a Vihorlat. Vzpomínal na tehdejší životní i pracovní podmínky, přátelský vztah s místními obyvateli a složité a dlouhé cestování k návštěvě do Dobrušky. Řekl, že jako historicky poslední topografická skupina měli ve výbavě i koně. Řekl, místí JZD nám zapůjčilo malý vozík a koně na dopravu zásob. Se stavbou měřických věží pokračoval v letech 1972, až 1973 kdy stavěl měřické věže a signály na Zvičině, Dobrošově, Velké Deštné a Litickém Chlumu pro úkol „vybudování geodetického bodu s parametry bodu AGS v blízkosti fotografické komory AFU 75“ v prostoru VTOPÚ. Vzpomněl i na své kamarády, Ferdu Tesaře a mnohé další, jak žili polních pracích nebo při odborných taktických cvičeních TGO.

Také hovořil o svém působení na seismické stanici, kde sloužil v letech 1982 až 1992 jako operátor a vyhodnocovatel seizmických jevů. Na závěr svého povídání vzpomněl, jak ještě v letech 1997 až do konce roku 2005 pracoval ve VTOPÚ jako technický pracovník na oddělení kartografických a geografických podkladů. Jak jezdil s Petrem Jarošem na místní šetření pro obnovu topografických map.