V čele dobrušského Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu stojí od 1. ledna plukovník gšt. Ing. VLADIMÍR RÉPAL, Ph.D.

Nového ředitele jsme požádali o rozhovor, ve kterém přiblížil nejbližší úkoly a plány, ale i připravované oslavy sedmdesátiletého výročí příchodu vojenských geografů do Dobrušky.

Na tuto otázku existuje jednoduchá, ale současně i složitá odpověď. Především bych chtěl jednou předat svému nástupci Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) alespoň v tak dobrém stavu, v jakém jsem ho převzal od svého předchůdce plukovníka gšt. Ing. Jana Marši, Ph.D. Lakonicky řečeno, udržet stávající stav a pokračovat v rozvoji úřadu podle potřeb obrany státu a možností rezortu obrany. Svět je dnes vystaven celé řadě vojenských, humanitárních, epidemiologických a dalších krizí, teroristických útoků nebo živelních pohrom. Jejich řešení se mj. neobejde bez kvalitních geografických a hydrometeorologických dat, informací a produktů, které zásadním způsobem ovlivňují působení pozemních vojsk, vzdušných sil, bezpečnostních a civilních složek půsopůsobících v postižených oblastech. Mým cílem bude zajistit a rozvíjet schopnost úřadu nepřetržitě poskytovat kvalitní geografické a hydrometeorologické zabezpečení naší armádě a podle potřeb i vojskům aliance NATO a orgánům krizového řízení naší země. Svět se mění a my v tomto duchu čelíme novým a novým výzvám a hrozbám. Shodou okolností jsme právě v tomto období zpracovali v geografické službě AČR (GeoSl AČR) a hydrometeorologické službě AČR (HMSl AČR) několik zásadních koncepčních a strategických dokumentů na roky 2021 až 2030, které vychází z vládou schválené Koncepce výstavby Armády České republiky 2030. V nich jsou nastoleny směry rozvoje všech oblastí naší působnosti a mojí snahou bude naše ambice v maximální možné míře realizovat.

Úřad je ústřední pracoviště a hlavní produkční zařízení GeoSl AČR a HMSl AČR a v celé řadě oblastí plní úkoly s celoarmádní působností. Hlavními oblastmi naší působnosti jsou geografické, hydrometeorologické a polygrafické zabezpečení, zabezpečení v oblasti globálních navigačních družicových systémů, odborná příprava a výcvik a zásobování geografickými produkty.

V oblasti geografického zabezpečení úřad plní řadu úkolů spojených zejména s tvorbou kartografických děl, z nichž mnohá mají statut státních mapových děl, dále je to provádění měřických geodetických prací, zpracování geodetických a geografických podkladů, zajišťování leteckého měřického snímkování a zpracování snímků, tvorba a údržba digitálních geografických dat, nepřetržitý seizmický monitoring na odloučeném pracovišti Polom v nedalekém Sedloňově apod.

V oblasti hydrometeorologického zabezpečení plníme úkoly zejména v oblasti poskytování leteckých meteorologických služeb ve prospěch vzdušných sil naší armády a poskytujeme všestrannou meteorologickou podporu našemu rezortu i mimorezortním orgánům.

V oblasti globálních navigačních družicových systémů, úřad sehrává roli rezortního kontaktního místa pro oblast GPS a plní celou řadu úkolů zajišťujících provoz navigačních zařízení a přístrojů v naší armádě.

V oblasti odborné přípravy a výcviku úřad sehrává roli ústřední výcvikové základny rezortu obrany ve všech oblastech naší působnosti, kdy zajišťujeme přípravu a výcvik našich vojáků vysílaných do mezinárodních operací a podílíme se na systému rezortního vzdělávání.

A v neposlední řadě je úřad centrálním rezortním polygrafickým pracovištěm, v rámci nějž zajišťuje ve dvou dislokacích – v Dobrušce a v Praze – tisk nejen kartografických děl a dalších geografických produktů, ale i tzv. merkantilního tisku rezortu obrany, tedy různých publikací, formulářů, terčového materiálu apod.

Ve své působnosti má úřad i centrální systém zásobování a distribuce geografických produktů. V areálu úřadu v Dobrušce je dislokován centrální rezortní sklad map a dalších produktů, které distribuujeme nejen v rámci našeho rezortu, ale i do skladů aliance NATO, zahraničním partnerům, ale i českým orgánům krizového řízení.

Samozřejmě, že se VGHMÚř nevyhnul protiepidemickým opatřením při prevenci vzniku a šíření onemocnění covid-19. V současné době provádíme preventivní testování všech příslušníků VGHMÚř a od začátku března využíváme systém práce home offi ce pro přibližně polovinu zaměstnanců. Tato opatření mají samozřejmě dopad zejména na plynulost plnění některých úkolů, je minimalizován systém jednání a porad, ve větší míře je využívána tzv. vzdálená komunikace, ale veškerá opatření jsou přijímána tak, aby nedošlo ke snížení našich schopností zabezpečovat naše uživatele požadovanými geografickými produkty a meteorologickými informacemi, a to samozřejmě ve standardní kvalitě. Ve světle pandemie totiž nesmíme zapomínat na to, že naši vojáci nadále působí v celé řadě zahraničních aliančních operací, že je potřeba dál důsledně dbát na zajišťování obrany státu a tudíž se na naší práci koronavirová pandemie nesmí nijak zásadně projevit a doposud naštěstí neprojevila. Ale ještě zpět k pandemii.

V loňském roce se v praxi ověřila naše schopnost operativního řešení krizových situací. Naši specialisté se fyzicky podíleli na výstavbě systému Chytré karantény pro potřeby Centrálního řídícího týmu covid-19, a to poskytnutím digitálních geografických dat a vytvořením aplikací pro vedení potřebných informací nad nimi. To vše „za pochodu“, pod tlakem a bez možností dlouhodobější přípravy. Je to ukázka nadstandardních schopností našich pracovníků a za to bych jim chtěl i touto cestou veřejně poděkovat.

Jednoznačně ano. Zmíněná expozice je ale jen onou pomyslnou „třešničkou na dortu“, jakési vyústění mnohaleté spolupráce vojenské posádky a vojenských geografů (v poslední době i meteorologů) s městem. Ta začala již v roce 1936, kdy byla v Dobrušce zřízena vojenská posádka a postaveny kasárny (1938). Rokem 1951 se datuje příchod vojenských geografů, kteří se určitě do historie města zapsali nesmazatelným písmem.

Vojáci a civilní zaměstnanci vojenské správy v Dobrušce nikdy netvořili uzavřenou komunitu, ale po celou dobu působili ve společenských, kulturních a sportovních organizacích. Hráli divadlo, sportovali, spoluorganizovali kulturní akce, provozovali lyžařskou školu a mnoho dalších a dalších aktivit. Angažovali se i v městských orgánech, působili a působí v zastupitelstvu a radách města. Dokonce se z řad našich zaměstnanců rekrutovali i dva starostové – pánové Zrzavý a Lžíčař.

Fakt, že je právě zde zřízeno muzeum vojenské geografi e, svědčí o tom, jaké postavení si Dobruška na tomto poli vydobyla ve více jak stoleté historii československé a české vojenské zeměpisné služby. Po všech reorganizacích naší armády lze s mírnou nadsázkou říci, že se Dobruška stala „hlavním městem české vojenské geografie“. A tak je vnímána nejen v rámci naší armády, ale i v civilním sektoru a u našich zahraničních partnerů.

Ačkoliv je VGHMÚř kromě Dobrušky mírově dislokován i v Praze - Ruzyni a Kbelích, Prostějově, Olomouci, Čáslavi, Sedleci-Vícenicích a Pardubicích, jeho významná a počtem příslušníků největší část působí v tzv. samostatném dislokačním místě Dobruška a v nedaleké lokalitě Sedloňov-Polom. Takže v našem regionu.

Jak je zřejmé již z odpovědi na předchozí otázku, za dobu působení armády v Dobrušce se podařilo mezi vojáky a vedením města a jeho občany vytvořit až nadstandardně dobré a vstřícné vztahy. Vždyť celá řada vojáků, kteří sem v minulosti přišli z různých krajů naší země, zde založila rodiny, které tady žijí již v několika generacích. Celá řada místních občanů našla v našem úřadu zaměstnání a není výjimkou, že u nás pracovaly a dodnes pracují celé rodiny či několik generací z jedné rodiny. To vše svědčí o skutečně pozitivním vnímání armády u dobrušské veřejnosti. Mým cílem bude tyto vztahy pokud možno dál udržovat a rozvíjet. Vytváříme a nadále budeme vytvářet podmínky našim zaměstnancům pro práci v městských organizacích a sportovních klubech, pro práci s mládeží apod.

Samozřejmě jako jeden z největších zaměstnavatelů ve městě budeme dál podle možností nabízet pracovní příležitosti dobrušským a regionálním obyvatelům. Vždy budeme ochotní a připravení podle našich možností a schopností poskytovat jakoukoliv podporu vedení města zejména při plnění úkolů při krizových situacích.

Povodeň v roce 1998 prokázala naši schopnost přijmout v areálu kasáren velké množství záchranných jednotek s těžkou vyprošťovací technikou. V tomto ohledu má město Dobruška ve svých vojácích stálou jistotu koncentrované síly schopné podat pomocnou ruku, kdykoliv to bude potřeba. A v neposlední řadě – svojí kvalitní prací a angažováním se v mezirezortních i mezinárodních orgánech a pracovních skupinách budeme nadále šířit nejen dobré jméno české vojenské geografie, ale i Dobrušky na národní i mezinárodní úrovni.

Na konci září tohoto roku bychom chtěli – pokud nám to ale pandemická situace v zemi dovolí – uspořádat oslavy k 70. výročí příchodu vojenských geografů do Dobrušky. S touto akcí bude spojeno několik aktivit. V areálu VGHMÚř uspořádáme odborný seminář pro uživatele geografických produktů a odborných služeb z řad rezortu MO a civilních partnerů. Vrcholem oslav bude slavnostní shromáždění v Kině 70 za účasti pozvaných hostů, zástupců města, současných a bývalých zaměstnanců, doplněné o panelovou výstavu tematicky spojenou s tímto výročím, která bude umístěna v přísálí kina a bude přístupná veřejnosti. Po dobu trvání oslav bychom rovněž chtěli vhodnou formou představit široké veřejnosti v prostoru Rýdlovy vily současnou měřickou techniku. Se Sdružením přátel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby se budeme po celou dobu trvání oslav podílet na prezentaci vojenské geografi e ve vlastivědném muzeu v Dobrušce.

I když služebně zde působím tři roky, není mi tento kraj cizí. Narodil jsem se v Rychnově nad Kněžnou a mám vzdálenou rodinu v Třebechovicích pod Orebem a v Týništi nad Orlicí. Takže jsem zde v podstatě „doma“. Svoji odpověď bych formuloval ve dvou rovinách – pracovní a osobní. Pracovně velice pozitivně hodnotím zejména šikovnost zaměstnanců úřadu, z nichž většina pochází z Dobrušky a okolí, a jejich schopnost plnit nelehké odborné úkoly jak ve standardních podmínkách, tak v operativních a krizových situacích. Stejně tak je na vysoké úrovni i jejich pracovní odpovědnost, spolehlivost, nasazení a zejména schopnost učit se novým věcem. Vždyť mnozí z našich zaměstnanců nemají geografické vzdělání, ale dokázali se na nové úkoly přeškolit tak, že si nezadají se specialisty, kteří dané obory vystudovali. To mj. svědčí i o tom, jací lidé v dobrušském regionu žijí.

V osobní rovině asi neřeknu nic objevného. Krásné město a jeho okolí, nedaleké Orlické hory a všestranně výborné podmínky k životu. I pro člověka, který zde působí dočasně, je přes týden ubytován v provizorních podmínkách, a žije zde bez rodiny, město poskytuje veškeré zázemí a potřebné podmínky k takovému způsobu života. A jak jsem uvedl v předchozích odpovědích – významným kladem tohoto podorlického města je pozitivní vztah jeho obyvatel k vojákům, a s tímto pocitem se zde o to lépe působí.

Vladimír Répal se narodil 21. října 1970 v Rychnově nad Kněžnou. Je absolventem Vojenské akademie (VA) v Brně, oboru vojenská povětrnostní služba. První léta vojenského života strávil jako meteorolog-synoptik na leteckých základnách Vzdušných sil AČR v Prostějově a Pardubicích. V září roku 1997 nastoupil na VA jako odborný asistent skupiny povětrnostní služby katedry letectva, kde se věnoval zejména problematice fyziky atmosféry. Se založením Univerzity obrany a s tím souvisejícím vznikem katedry vojenské geografie a meteorologie byl ustanoven jako vedoucí skupiny meteorologie.

V roce 2012 přišel k VGHMÚř na funkci náčelníka odboru, který dnes nese název hydrometeorologických technologií. A od roku 2019 vykonával funkci zástupce ředitele. V rámci vojenské kariéry se zúčastnil jako vojenský pozorovatel mise OSN v Iráku (2002-03) a jako meteorolog důstojník specialista na velitelství v Kosovu (2008) a v Afghánistánu (2011, 2015).

Je ženatý, s manželkou Martinou mají dvě dospělé děti.