Brigádní generál Josef CHURAVÝ
Životopis
Narodil se 27.10.1894 v Olomouci v rodině Václava Churavého a jeho manželky Marie. V letech 1905-1912 studoval na české vyšší reálce v Praze, kde také maturoval. Poté začal studovat strojní inženýrství na pražské České vysoké škole technické, kterou nedokončil, protože po vypuknutí války byl odveden a 26.10.1914 nastoupil službu u c. k. polního houfnicového pluku č. 11 v Hajmáskéru. Zde absolvoval školu pro důstojníky dělostřelectva v záloze. Poté byl přemístěn k c. k. 95 pěšímu pluku, s nímž odešel 4.8.1915, jako velitel čety, na ruskou frontu, kde padl o dva měsíce později do zajetí.
Prošel několika ruskými zajateckými tábory a 17. 11. 1917 se přihlásil do čs. legií. Dne 12. 1. 1918 byl prezentován u 2. čs. záložního pluku v Borispolu odkud byl 16. 4.1918 přeložen k 1. čs. dělostřelecké brigádě. Zde sloužil jako velitel čety, s níž se zúčastnil bojů proti bolševikům na Nikolajevské frontě. Od 12. 10. 1918 do 30. 5. 1919 konal službu u 1. čs. těžkého dělostřeleckého divizionu v Irkutsku jako velitel čety, baterie a. baterijní hospodář. Dnem 1.6.1919 byl přemístěn k čs. důstojnické škole ve Sljuďance, kde působil jako učitel v dělostřeleckém oddělení 22.8.1919 byl povýšen do hodnosti poručíka. Přes Vladivostok se 17.2.1920 vrátil do vlasti.
Nastoupil službu na Ministerstvu národní obrany (MNO) - hlavním štábu jako koncepční důstojník k výcvikové skupině 3. odděl. Dne 19.6.1920 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a současně aktivován jako voják z povolání. Od 3. 9.1920 do 11.8.1921 absolvoval III. kurs školy generálního štábu v Praze.
V období od 4. 11. 1922 do 20. 9. 1923 absolvoval II. ročník Válečné školy v Praze. Od 1. 10. 1923 do 30. 9. 1924 zastával u MNO - hlavního štábu v Praze funkci konceptního důstojníka mobilizační skupiny 1. oddělení.
Od 1.10.1924 v hodnosti škpt byl profesorem balistiky a zeměpisu na pražské Válečné škole kde působil až do 1.10.1926, kdy byl přemístěn k dělostřeleckému pluku v Praze-Ruzyni jako velitel baterie, později velitel oddílu.Přitom absolvoval v roce.1927 střeleckou školu dělostřelectva v Olomouci. V roce 1929 absolvoval telefonický kurs v Turnově a poté armádní plynový kurs a automobilní kurs v Českých Budějovicích Od 31.1.1929 do 29. 9.1931 byl opět zařazen na MNO v Praze jako přidělený důstojník, později přednosta organizační a mobilizační skupiny
20. 8. 1931 byl ustanoven pomocníkem učitele dělostřelecké taktiky Kursu pro vyšší velitele v Praze. Od 30. 9.1931 opět pedagogicky působil na pražské Válečné škole jako učitel dělostřelecké taktiky a poté jako profesor taktiky dělostřelectva. Tento předmět vyučoval externě i poté, co byl dnem 3.4.1934 trvale převelen do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze (VZÚ), kde byl 30.9.1934 jako podplukovník ustanoven přednostou odboru pro popis a statistiku „válečných jevišť". V období od 30. 11. 1936 do 29. 9.1937 byl pověřen velením 101. dělostřeleckého pluku v Ruzyni. Dnem 1.1.1937 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Od 30.9.1937 do 29.11.1938 byl zařazen na Ředitelství opevňovacích prací v Praze, kde vykonával funkci zatímního přednosty I. (taktického) oddělení, později přednosty dělostřelecké skupiny tohoto odděl. Za branné pohotovosti státu byl od 23. 9. do 21. 11. 1938 velitelem dělostřelectva 11. divize v Lovinobani. Dnem 30.11.1938 byl ustanoven zástupcem velitele VZÚ. Po okupaci byl dnem 11. 9. 1939 převeden jako vrchní odborový rada do oboru ministerstva vnitra (společně s celým VZÚ, o což se osobně zasadil). Aby se Němcům nedostal do rukou výsledek dvacetileté práce VZÚ, jehož by mohlo být zneužito, ukryl společně se svými spolupracovníky v Praze na různých místech 25 velkých nákladních aut důležitých přístrojů, elaborátů i dalšího materiálu. Akce však byla prozrazena a jemu se podařilo jen šťastnou shodou okolností uniknout zatčení a přejít do ilegality.
Dne 9.7.1940 byl v nepřítomnosti německým vojenským polním soudem odsouzen za ukrytí materiálu VZÚ "pro nevěrnost a sabotáž" k trestu smrti. Dále působil v ilegalitě.
Byl jedním z nejaktivnějších představitelů druhé garnitury odbojové organizace "Obrana národa", kterou zastupoval ve vojenské složce "Ústředního vedení odboje domácího" (ÚVOD). Byl členem "Petičního výboru Věrni zůstaneme" (PVVZ) a aktivně se podílel na formování jednotného programu domácího odboje. Zajišťoval ilegální ubytování pro parašutisty z Británie, pro vysílačky ON i ÚVODu. Opatřoval tajné informace, technickésoučástky i radiotelegrafisty. Podílel se na organizaci sabotáží, opatřoval „pekelnéstroje" i finanční prostředky pro potřeby odboje. Gestapem byl zatčen v důsledku zrady 9.10. 1941 na nábřeží Na Františku.
Vězněn byl v Pečkárně, kde jej několik •dnů vyslýchali za použití nejbrutálnějších výslechových metod. Dne 30. 6. 1942 byl odsouzen (již podruhé) stanným soudem k trestu smrti a ještě téhož dne v 19.30 večer společně s pplk.děl. Josefem Mašínem a jeho spolupracovníky popraven na kobyliské střelnici. Jeho tělo bylo s ostatními popravenými spáleno ve Strašnickém krematoriu a popel vhozen do Vltavy.
Za okupace byla perzekvována i jeho rodina. Synové Václav a Miloslav museli odejít ze studií, manželka Marie byla v roce 1943 společně se svým bratrem, zatčena a odvlečena do koncentračního tábora, odkud se vrátila teprve po osvobození.
Po osvobození byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála.
Vyznamenání:
Československý válečný kříž 1918, Československá revoluční medaile, Československá medaile Vítězství, L'0rdre National de la Legion ďHonneur - Chevalier, Litevský řád Gediminas IV. stupně, V roce 2012 mu byl udělen in memoriam Československý válečný kříž 1939.
Památníky:
Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR v Praze 6, Pamětní deska na budově Generálního štábu AČR v Praze-Dejvicích. Pamětní deska v budově bývalého VZÚ, Rooseveltova 23 v Praze 6 - Bubenči.